Z dění…

Velký pátek

V katolické liturgii je dnem umučení Ježíše a hlubokého smutku. Nekoná se mše a pobožnost je složena jen ze čtení textů a zpěvu. Její důležitou součástí je odhalení a uctění kříže. V barokní době jezuité zaváděli divadelní pašijové hry, které ztvárňovaly konec Kristova pozemského života.
Podle lidové víry je Velký pátek dnem dobrých i zlých nadpřirozených sil. Ten den časně ráno lidé vstávali před východem slunce a odcházeli se omýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Někteří se ve vodě i potápěli, mládenci z okolí Volyně se pokoušeli vytáhnout ze dna v ústech oblázek, který pak hodili levou rukou za hlavu, což je mělo chránit proti bolestem zubů. Děvčata zase stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem. Na Velký pátek se nemělo nic půjčovat z domácnosti, protože s takovými předměty by se dalo čarovat. Nesmělo se hýbat zemí, protože by prý potom špatně rodila. Stala se totiž dočasně Kristovým ložem. Proto se nepracovalo na poli ani v sadu. Do polí se před východem slunce dávaly křížky z posvěcených ratolestí, aby je chránily před krupobitím a zajistily hojnou úrodu. Nesmělo se také prát prádlo. Pradleny říkaly, že by ho místo do vody namáčely do Kristovy krve.
S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírala, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Poklad prý označovalo světélko, jindy zářící a kvetoucí kapradí, případně otvor ve skále či zdi, z něhož vycházela zvláštní záře.

Na závěr jsme si pro vás připravili menší tajenku. Vaše řešení nám opět můžete poslat do messengeru či na email: propagace@muzeum-st.cz a získat tak malý dárek. Těšíme se na Vaše odpovědi. 

Přílohy

tajenka.jpg (481 KB)