Z dění…

Johanitská komenda a nástěnné malby

Strakonický hrad založil v 1. třetině 13. století rod Bavorů. Roku 1243 potvrdil král Václav I. donaci Bavora I. johanitskému řádu (dnes řád maltézských rytířů). Bavor daroval řádu polovinu hradu, tedy dům a kostel sv. Vojtěcha (dnes Prokopa). Tak vznikla ve Strakonicích johanitská komenda, která patří k nejstarším částem hradu. Západní část tvoří pozdně románská tzv. kapitulní síň. Nad vstupem do síně se zachovalo románské kruhové okno s bohatě profilovaným ostěním a bobulovým dekorem (1230). Prostor je sklenut ve čtyřech polích křížovou klenbou bez žeber, jednotlivá pole jsou oddělena valenou klenbou. Původní tvar si zachovalo v západní stěně jižní okno s širokou půlkruhovou špaletou. V letech 1280-1290 si johanité vystavěli mezi kostelem a síní čtyřkřídlý ambit. V jeho vnější západní stěně se nachází profilovaný románský portál (1230). Křídla ambitu tvoří raně gotické křížové klenby z terakotových dílců. V jižním křídle byly gotické klenby nahrazeny barokními. Na křížovou chodbu na východě navazuje kostel sv. Prokopa.

Díky přízni dárců si johanité vyzdobili prostor kapitulní síně, ambitu a kostela nástěnnými malbami. Jejich vznik je kladen do tří základních fází 1320, 1320-1330/1330-1340 a 1480. Nejstarší je postava biskupa v ostění okna jižní vnitřní zdi ambitu (černá obrysová linie je datována kolem r. 1290). Kolem r. 1320 následovala první výmalba kapitulní síně – postavy sv. Filipa a sv. Jakuba Menšího. Poté byl vytvořen cyklus v ambitu (1320-1340). Nedlouho po jeho vzniku bylo jedno z jižních polí přemalováno obrazem Panna Maria Ochranitelka (1340). Později, zřejmě v době vrcholové gotiky, byla Madona Ochranitelka přemalována scénou Korunování P. Marie (1480). Zároveň s christologickým cyklem probíhala druhá výmalba kapitulní síně, pak byla dokončena výzdoba vnitřních stěn ambitu (po r. 1340). Nejmladší malbou je Zvěstování Panně Marii nad vchodem v kapitulní síni (1480).

Malby v kapitulní síni

Zvěstování Panně Marii (1480) zachycuje příběh z evangelia, kdy před Marií, která čte tóru, stanul archanděl Gabriel a oznámil jí, že porodí syna, kterému dá jméno Ježíš. Marie stojí vlevo u pultu s knihou, Gabriel vpravo. Ve špaletě okna na západní stěně se dochovaly pašijové scény. Vlevo nahoře je Podobenství o vinném keři (1320-1340), dole Kristus na hoře Olivové (1480), vpravo Bičování Krista a Ukřižování (1320-1340). Na hoře se Ježíš modlil před svým zatčením. Scéna Bičování zobrazuje Krista přivázaného ke kůlu a biřice, který ho bičuje. Ve scéně Ukřižování stojí u kříže Panna Maria a sv. Jan. Horní scény byly v baroku narušeny úpravou špalet. Z období let 1320-1340 pochází na východní stěně v 1. poli malba trojice neznámých světců (obraz Assumpty – trojdílná archa se světci) a ve 2. poli scéna z legendy o Ismérii. Po stranách vchodu do ambitu se nachází scény ze světeckých legend – fragment světce a kostel, před ním přilétající andělé kladou plášť na ramena P. Marie. Ve 4. poli východní zdi se dochovaly fragmenty sv. Filipa a Jakuba (1320). Barokní sloup částečně zakrývá scénu Kázání sv. Jana Křtitele Židům (1320-1340). Ke stejně staré vrstvě náleží i ornamentální výzdoba klenebních pásů.

Ambit

Na vnitřních stěnách ambitu, které obklopují rajský dvůr, jsou zachyceny postavy proroků s votivními páskami (kolem a krátce po r. 1340). Na vnitřní západní stěně je fragment obrazu Kristus trpitel a prosebníci (1340). Kristus se natáčí ke klečícím manželům, kteří patrně řád obdarovali. Nad nimi jsou jména Mathias a Adlieca. Za nejstarší malbu je pokládána hlava biskupa ve špaletě okna na vnitřní jižní stěně (1290). Zřejmě zobrazuje Tobiáše z Bechyně, biskupa (1278-1296) spojovaného s řádem. Na východní stěně se nachází Smrt Panny Marie (ležící na loži obklopená anděly), na severní Abrahámova oběť. Abrahám napřahuje paži s nožem na klečícího Izáka, nůž zadržuje anděl. Christologický cyklus (1320-1340) začíná na 1. poli vnější jižní stěny a líčí Kristův život – kázání, povolání apoštolů, konání zázraků, uzdravování lidí, souzení, ukřižování a zjevování se apoštolům. Ve 2. poli jižní stěny přerušuje cyklus kompozice Madona Ochranitelka.

Odhalení a restaurování maleb

Původní malby byly zřejmě v době barokních přestaveb (kolem r. 1700) zakryty vápenným nátěrem. V 60. letech 19. století se začal nátěr na stěnách ambitu odlupovat. Bylo zjištěno, že se pod ním skrývají nástěnné malby. Ve 30. letech 20. století malby odkryl a renovoval Max Duchek, tím byla nenávratně poškozena vrchní gotická vrstva. V letech 1953-1954 zajistil celkové restaurování maleb František Fišer. Podle soudobého názoru byly malby poměrně silně retušovány a domalovány. Malbu apoštolů v kapitulní síni původně překrývala mladší gotická malba, stejně jako Pannu Marii Ochranitelku v ambitu. Státní památková správa roku 1954 rozhodla novější vrstvu odstranit a odkrýt starší obrazy. Novější gotické malby přitom byly nenávratně zničeny.

V roce 1962 restaurovali malby v ambitu Alois Martan, Jiří Čech, Jaroslav Kadera. Fixace provedená při předchozím zásahu nebyla ve vlhkém prostředí stabilní a malby se začaly uvolňovat. Při restaurování byly sejmuty přemalby z 50. let. Byly obnoveny hvězdy na klenbě ambitů. Kvůli redukci vlhkosti byla snížena úroveň terénu rajského dvorku a vybudována kanalizace na dešťovou vodu. Okenní otvory byly překryty skleněnými výplněmi.

V letech 1974-1975 pokračovalo restaurování v kapitulní síni (Martan, Čech, Kadera). Kromě fixace a vyčistění všech maleb byla sejmuta poškozená malba tří světic. Po restaurování byla vrácena zpět. Od té doby procházely malby jen dílčí údržbou. V roce 2018 byly opět zahájeny restaurátorské práce v rámci celkové rekonstrukce strakonického hradu. Těšíme se na jejich výsledky.

Umělecký sloh

Navzdory fragmentárnímu dochování maleb je nesporná jejich vysoká umělecká úroveň. Severně od Alp není z tohoto období známo dílo srovnatelného rozsahu a uměleckého významu. Malby pocházejí z několika malířských dílen. Slohové analogie můžeme sledovat v nástěnné i knižní malbě. Strakonické malby reprezentují lineární styl. Pro zobrazení je určující linka, barva pouze vyplňuje a modeluje plochy. V novějších malbách (př. Zvěstování Panně Marii) můžeme sledovat příklon k renesančnímu stylu, převládnutí barvy a ústup gotické lineární kresebnosti.

Technika

Na kamenném zdivu jsou naneseny dvě až tři vrstvy omítky. Malba je na nich provedena technikou „al secco“, tj. malbou do suché omítky. Dochovala se především základní obrysová kresba. Můžeme předpokládat jemnější tónování a provedení detailů ve vrchních vrstvách malby, které byly zničeny. Barevnost se skládá je z několika základních pigmentů, zejména zemitých hlinek.

Na chronologickém cyklu v ambitu je zřejmá práce dvou různých mistrů. První malíř, který maloval začátek cyklu na jižní stěně, pracuje kresebným stylem a příběh vypráví v jasně ohraničených polích. Druhý malíř, jehož práci vidíme na severní stěně, více modeluje barvou a jednotlivé scény jsou spolu provázány. Oba malíři dodrželi dělení výzdoby do tří dějových pásů a spodního pásu drapérie.