Z dění…

Historie strakonického muzea

Muzeum středního Pootaví je situováno do jihozápadní části strakonického hradu, do tzv. paláce. Vznik muzea je spojen s pořádáním velké národopisné výstavy v Praze.[1] Osloveni byli i Strakoničtí na podzim roku 1891: „Znáti minulost, všímati si přítomnosti a připravovati se na budoucnost důležitou a čestnou jest svobodného a uvědomělého občana povinností. Znáti, co nám předkové zanechali a dochovali to potomstvu, čeho nám skýtá přítomnost a přičiňovati se, by nejbližší budoucnost nezastihla nás nepřipravené ku zápasu kulturnímu – toť úlohou veškeré inteligence. Nejbližší každému je zajisté domov a také nejmilejší. Má tudíž každý především znáti svůj a ku povznešení jeho ze všech sil svých přispívati…“[2] Tento dopis adresovaný Okresnímu úřadu města Strakonice navíc končil prosbou na svolání veřejné schůze a ustanovení muzejní společnosti, která by shromáždila potřebný materiál pro národopisnou výstavu v Praze. Okresní úřad tehdy vyzval občany ke spolupráci a 7. května 1892 byl ustanoven odbor, který měl na starost toto poslání. 11. prosince 1893 byla navíc zřízena Muzejní společnost jejímž úkolem bylo zřídit městské muzeum.[3] Základem budoucího muzea měly být předměty sebrané pro národopisnou výstavu. Muzeum také mělo být veřejné a majetkem města a mělo reflektovat převážně Strakonice a jejich okolí. V roce 1896 muzejní společnost získala pro instalaci sbírek tři místnosti v místním spolkovém domě. Ty byly veřejnosti zpřístupněny 13. 6. 1897. Muzeum mělo tři základní oddělení – archeologické, přírodovědecké a technologické.

Bohužel s postupem času zájem o muzejní činnost upadal a v roce 1899 byla situace tak kritická, že muzejní spolek musel být zrušen. Části sbírky byly rozděleny mezi měšťanské školy, kde sloužily k výuce. Řada předmětů byla rozebrána, některé prodány a tím i nenávratně ztraceny.

Další rozvoj strakonického muzea souvisí s rokem 1908, kdy se na scéně objevuje školní inspektor Jan Dyk.[4] Zprvu vše ještě komplikuje první světová válka, ale od roku 1923 začíná muzejní spolek opět fungovat naplno. Jan Dyk přebírá sbírky zpět od škol a třídí je. Ovšem chybí mu potřebné prostory pro jejich uložení. Nakonec jsou všechny předměty umístěny do dvou místnostní na strakonickém hradě. Tyto místnosti však také nevyhovují kvůli prašnosti a vlhkosti. J. Dyk byl již znalý a dobře věděl co by toto prostředí s předměty udělalo a tak sháněl nepotřebná okna a skříně, z kterých následně vyráběl první vitríny, aby předměty uchránil. Roku 1926 Jan Dyk umírá. V roce 1930 je ustanoven Muzejní spolek při městském muzeu v Strakonicích a muzeum je přejmenováno na inspektorovu počest „Dykovo vlastivědné muzeum“.

V té době probíhají jednání o opravě hradu s jeho majiteli a sbírky jsou dočasně přemístěny do školy na Velkém náměstí. Bohužel všechna jednání jsou neúspěšná a s opravou hradu se začíná až v roce 1933. Muzeum se snaží i za těchto podmínek fungovat a zpřístupňuje sbírky ve škole, a to pravidelně každou neděli a o svátcích. Roku 1936 se sbírky konečně mohou přestěhovat na hrad, kde jsou veřejnosti slavnostně zpřístupněny 30. května 1937, u příležitosti státní návštěvy prezidenta Edvarda Beneše. Muzeum je opět rozděleno do tří sekcí – archeologická, archiv a národopis.

S příchodem druhé světové války muzeum opět trpí. Roku 1940 je zcela uzavřeno a část předmětů je převezena na faru do Jinína. Po válce je muzeum znovu otevřeno veřejnosti. Muzejníci se tentokrát potýkají se špatným zabezpečením sbírek a dochází k častým krádežím. Roku 1948 muzeum přechází pod správu Městského národního výboru. Ten začíná opravovat hradní prejzovou střechu hlavního paláce, konzervuje cihlové podlahy a restauruje kazetové stropy. Roku 1951 je muzeum přejmenováno na „Okresní vlastivědné muzeum ve Strakonicích“. K zásadním změnám v muzeu dochází za ředitele Miloše Tůmy, kdy jsou upraveny historické expozice a začínají se v muzeu zavádět nejrůznější formy kulturně výchovné činnosti. Dochází i k rozšíření výstavní činnosti a kulturních akcí pro veřejnost. Rokem 1967 se název muzea mění do dnešní podoby a to na „Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích“.

Další vývoj muzea zahájil jistě rok 2002, kdy bylo muzeum zřízeno jako příspěvková organizace Okresního úřadu. Od roku 2003 muzeum přešlo pod nového zřizovatele a tím je Jihočeský kraj.[5] Významným rokem pro muzeum je též rok 2004, kdy organizace získává pronájem části domu v Husově ulici a může zde uložit svůj sbírkový fond, který na hradě ohrožovaly povodně v roce 2002. Navíc roku 2005 muzeum získalo do své správy unikátní technickou památku středověkého vodního mlýna v Hoslovicích, které opravilo a zpřístupnilo veřejnosti.[6] S rokem 2006 přišly i rozsáhlé opravy a rekonstrukce hradu. Zrekonstruována byla nádvoří, inženýrské sítě, příjezdové cesty a bylo zbudováno nové parkoviště pro návštěvníky. V rámci rekonstrukce probíhal i rozsáhlý archeologický průzkum, který přinesl zajímává zjištění a nové objevy. Větší zásah do muzea a hradu přinesla i další rekonstrukce započatá koncem roku 2008, při níž byly opravovány další části střech v areálu, rekonstruovány kanceláře muzea a v neposlední řadě se započalo i se zbudováním nového víceúčelového sálu v dříve nepoužívaných prostorách hradu, které v současné době spravuje Mětské kulturní středisko Strakonice. V roce 2018 započala pro muzeum stěžejní rekonstrukce hradního paláce a expozic, která má být dokončena v červnu roku 2021. Do této doby bylo muzeum tvořeno desíti místnostmi určenými pro stálou expozici a šesti výstavními sály. Stálá expozice byla umístěna v hradním paláci, kde se také pořádala větší část výstav. Další výstavy byly umisťovány do kapitulní síně a do roku 2017 i zámecké galerie. Díky rekonstrukci budou vybudovány jedinečné expozice dud a dudáctví, historie textilní výroby, zbraní a motocyklů značky ČZ a Suverénního řádu maltézských rytířů. Rekonstrukce je spolufinancována z prostředků IROP, MMR a Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Hrad se z paláce a kapitulní síně přesune i do prostor bývalého děkanství a v dřívějších skladech a archivu vznikne hlavní pokladna, přednášková a edukační místnost. 

[1]V roce 1891 se zrodila myšlenka uspořádat českoslovanskou výstavu, která měla především zobrazit skutečný život a být živým obrazem našeho národa. Kromě cenných uměleckých předmětů měly být vystaveny plány, vyobrazení a modely chalup, statků, dvorců, rychet, mlýnů, pil, hospodářských stavení, návsí a celých vesnic, nábytek, nářadí a hospodářské náčiní, dále ozdobné předměty, práva lidu apod. Výstava byla plánována až na rok 1895, aby všichni účastníci měli dostatek času shromáždit potřebné předměty. I Strakoničtí se zapojili a shromáždily množství předmětů.

[2]Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích 1894-1984 : Sborník k 90. výročí založení muzea. Strakonice : Muzeum středního Pootaví, 1984. s. 4.

[3]„Zříditi Městské museum v Strakonicích, stále je zachovávati a rozmnožovati, zachraňovati tak cenné památky a tím přispívati ku vzdělání občanstva a mládeže v celém okresu strakonickém.“ viz. Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích 1894-1984. 1984. s. 5.

[4]Jan Dyk (1860 – 1926) byl okresní školní inspektor, starosta města Strakonice a obnovitel muzea, které po I. světové válce neslo jeho jméno (Dykovo vlastivědné muzeum). Byl uznáván jako významný pedagog a pracovník v oboru lidovýchovy. Působil i literárně, kdy vytvořil řadu místopisných popisů.

[5]To v souvislosti s reformou státní správy a ukončením činnosti okresních úřadů a s platností nového zákona 190/2002 Sb.

[6]Hoslovický mlýn představuje jedinečný památku na území Čech, která se nachází nedaleko Strakonic. V jeho areálu je k vidění vodní mlýn s funkčním mlecím zařízením, který má svůj původ již ve středověku. Roku 2005 přešla tato technická památka do správy Muzea středního Pootaví ve Strakonicích, které začalo s jeho obnovou a uvedením do provozu. První návštěvníky mlýn přivítal v dubnu 2008 a ten samý rok jej Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo za národní kulturní památku.