Z dění…

Architektonický vývoj strakonického hradu

Hrad byl během staletí postupně rozšiřován a přestavován. Díky tomu nese stopy všech stavebních slohů – románský, gotický, renesanční a barokní. Za Bavora I. vznikl v areálu palác, řádové budovy a kostelní loď. Do stejného období se datuje i vznik kapitulní síně. Z původních architektonických prvků se zde zachoval vzácný portál ve východní zdi a nad vstupem z nádvoří kruhové okno s profilovaným ostěním a bobulovým dekorem. Nemůžeme opomenout ani nástěnné malby, které vznikly v několika fázích mezi lety 1320 až 1480. Na východě navazuje na kapitulní síň raně gotický ambit. Byl vestavěn mezi kostel a síň ke konci 13. století. Stěny ambitu zdobí rozsáhlý cyklus gotických nástěnných maleb, dnes bohužel jen v troskovité podobě. Za Bavora II., zvaného Veliký, v druhé polovině 13. století, došlo k raně gotické přestavbě hradu. Byl vybudován nový hradní palác, opevnění na jižní a západní straně a věž Rumpál [1] na západní straně hradeb. Ve 14. století pak byla dokončena stavba kostela. Na počátku 16. století za velkopřevora Jana z Rožmberka probíhá další úprava hradu. Byla přistavěna renesanční věž Jelenka a druhé patro hradního paláce. Stavební vývoj ukončil velkopřevor Ferdinand Leopold Dubský z Třebomyslic v 18. století, který nechal postavit poblíže soutoku řek novou barokní rezidenci. Definitivní podobu hrad získal rozsáhlými, ne však vždy citlivými, úpravami provedenými v letech 1925 až 1937.

[1] Tato gotická věž byla postavena po roce 1260 za Bavora II. Výška věže je 35 metrů a vede do ní 99 schodů. Zajímavá je svým břitem, který bránil poškození věže při jejím odstřelování. Podobnou věž má také hrad Zvíkov (dále pak i Bítov nad Dyjí či Svojanov).
Své jméno věž získala podle stejnojmenného zařízení, které sloužilo k tahání vody ze studny, nebo (jako v tomto případě) ke spouštění odsouzenců do spodní části věže, která sloužila jako hladomorna (dveře u paty věže na II. nádvoří byly probourány až ve 30. letech 20. století během rozsáhlé rekonstrukce).
Z věže je přístupný k vyhlídce také ochoz spojující věž s hradním palácem. Věž měla původně dva ochozy nad sebou, dochoval se však pouze ten spodní, který dodnes slouží jako vyhlídková plošina pro návštěvníky. Jeho konstrukce byla původně dřevěná, nesená kamennými nosníky. Pozůstatkem horního ochozu jsou především chrliče v podobě různých příšer, které sloužily pro odvod dešťové vody.
Dnes věž slouží jako rozhledna, ze které je při dobrém počasí viditelná i silueta boubínského masivu na Šumavě.

 

Zaměřme se nyní na nejstarší části hradu.

 

Bývalá johanitská komenda

Komenda řádu sv. Jana Jeruzalémského vznikla v nejstarší části strakonického hradu během 13. století. Byla vybudována na skalním ostrohu nad soutokem Otavy a Volyňky v ose východ-západ.

Její západní část, která oddělovala johanitské panství od majetku Bavorů, tvoří pozdně románská kapitulní síň. Bývala též nazývána kaplí sv. Jiří. Její výstavbu datujeme do první poloviny 13. století. Z původních architektonických prvků je v kapitulní síni zachován cenný portál ve východní zdi z 30. let 13. století a nad vstupem z nádvoří kruhové okno s profilovaným ostěním a bobulovým dekorem. Pozoruhodné jsou též dochované nástěnné malby, které vznikaly v několika fázích mezi lety 1320 až 1480. Dnes kapitulní síň slouží k pořádání různých kulturních akcí, koncertů, výstav, přednášek a vernisáží.

Na východní stěnu kapitulní síně navazuje raně gotický ambit. Byl vestavěn mezi kostel a kapitulní síň v 80. a 90. letech 13. století. Představuje cennou ukázku raně gotického stádia architektonického vývoje strakonického hradu. Svou typickou atmosférou evokuje dobu svého vzniku. Stěny ambitu jsou kryty fragmenty rozsáhlého cyklu gotických nástěnných maleb, kterými byla vyzdobena celá johanitská komenda. 

Nejvýchodnější část bývalé komendy tvoří děkanský kostel svatého Prokopa, původně svatého Vojtěcha. Nejstarší fáze jeho výstavby je pozdně románská z první poloviny 13. století. Dnešní podoby došel v době gotické. Většina mobiliáře je barokní z 18. století a harmonicky dotváří středověký prostor.

 

Děkanský kostel sv. Prokopa

Počátky kostela svatého Prokopa spadají do počátku 13. století. Byl založen jako součást rodového sídla významného šlechtického domu Bavorů ze Strakonic. Kolem roku 1243 jej přebírá řád sv. Jana Jeruzalémského (Maltézští rytíři) a kostel se stává kostelem konventním. Ještě do poloviny 14. století je nazýván kostelem sv. Vojtěcha. V letech 1512 až 1692 má strakonický převor dokonce právo pontifikálií. Od roku 1786/7, kdy je sem přenesena farnost od kostela svatého Václava, je až dodnes kostelem farním (děkanským). Až do poloviny 20. století zde duchovní správu vykonávají řádoví kněží, poté kněží diecézní.

Kostel prochází složitým stavebním vývojem. Již ze 13. a 14. století je patrno několik stavebních etap, od románského a přechodného slohu až ke gotice. Pozdně gotická podoba kostela je dokončena počátkem 16. století zaklenutím hlavní chrámové lodi. Další úpravy interiéru i exteriéru jsou prováděny v 17. a zejména v 18. století ve slohu barokním a rokokovém, kdy kostel prakticky nabývá dnešní podoby. Dílčí úpravy pak pokračují až do současnosti.

Zajímavosti v interiéru:

Hlavní oltář svatého Prokopa nechal zřídit roku 1693 vlastním nákladem poslední strakonický infulovaný převor Michael Emerich de Raga. Většina soudobých inventářů připisuje autorství hlavního oltářního obrazu sv. Prokopa významnému českému malíři Karlu Škrétovi, přesto je jeho autorství dnes zpochybňováno. Malované dveře po stranách zobrazují sv. Michaela, archanděla, a sv. mučedníka Vavřince. Roku 1762 byl hlavní oltář sv. Prokopa obnoven velkopřevorem Emanuelem Václavem Kolowratem-Krakovským, dřevěné části oltáře dal roku 1788 pořídit děkan Midlent.

Na oltáři v čele boční lodi kostela je umístěn obraz Narození Páně, jenž má pohnutý osud. V době třicetileté války byl roku 1619 strakonický hrad dobyt a zpustošen vojskem Arnošta z Mansfeldu. Ve zpustošeném kostele nalezl strakonický měšťan Firbas starobylý obraz Narození Páně (snad ze 16. století), zhanobený protestanty (postavám byly propíchány oči). Firbas ho odevzdal karmelitánskému mnichu P. Dominiku Argonia a Santa Maria, který byl papežským pověřencem a průvodcem císařského vojska. Obraz se stal v rukou tohoto horlivého kněze palladiem, jež vedlo císařské vojsko na Bílé hoře k vítězství (1620). Obraz byl od té doby ctěn a nazýván Panna Maria Vítězná (Maria de Victoria). Originál byl převezen roku 1622 do Říma a uložen v karmelitánském kostele na Kvarinálu, kde roku 1882 shořel. Jedna z kopií byla vrácena ve slavném procesí roku 1650 do kostela sv. Prokopa, kde se nachází dodnes.

 

Doufáme, že jste dozvěděli něco zajímavého. Pro děti přikládáme pracovní listy, které můžete společně vyplnit. Pokud nám je vyplněné zašlete na náš messenger či email propagace@muzeum-st.cz odměníme vás malým dárkem. Dárky budeme odesílat poštou, jak jen to bude možné a současná situace nám dovolí návrat do práce ;) Prosíme proto o strpení ;) Bavte se…

 

Přílohy

vytiskni_a_dokresli.jpg (124 KB)