Z dění…

600 let od bitvy u Sudoměře

Dne 25. března 2020 uplyne 600 let od bitvy u Sudoměře.

Smrtí krále Václava IV., který byl raněn mrtvicí, poté co se dozvěděl o pražské defenestraci, byly české země uvržené do chaosu a revoluce. V čele stála Praha, kterou víceméně ovládaly lidové houfy kolem Jana Želivského, což se záhy znelíbilo nejen měšťanům. I Jan Žižka se přesunul do jednoho z vyvolených měst Plzně. Ta však byla brzy obležena katolickými šlechtici, kteří ale husitům umožnili odejít. Houfy směřovaly na Tábor, kde krátce předtím vzniklo vzorové husitské město. Katolíci však svou část dohody nesplnili a husitské houfy sledovali.

Husité pod vedením Břeňka Švihovského z Dolan a Jana Žižky postupovali přes Kasejovice, Řepici, Štěkeň, Sudoměř a dále chtěli přes Týn nad Vltavou zamířit k Táboru. O jejich pochodu byl informován převor Johanitů Jindřich z Hradce a také velitel tzv. Železných pánů Petr ze Šternberka a Mikeš z Jemniště, kteří nedlouho předtím obsadili Písek. Husité hledali vhodné místo pro obranu a postavili vozovou hradbu na hrázi mezi rybníky Škaredý a Markovec jihovýchodně od usedlosti Sudoměř. Zde na ně v odpoledních hodinách zaútočilo spojené vojsko johanitů a železných pánů. Třebaže katolické vojsko mělo velkou převahu, nemohlo ji v členitém terénu náležitě využít. Do jejich řad též vnesla zmatek palba ze střelných zbraní a teprve druhý sled se dostal k vozové hradbě. Část železných pánů se zjevně pokusila obejít hradbu přes vypuštěný rybník Škaredý, ale uvízla v bahně a stala se snadnou kořistí husitů, kteří okamžitě vyrazili s protiútokem. Když po západu slunce padla mlha, obrátili se dezorientovaní útočníci na ústup. Husité přenocovali, ráno pohřbili mrtvé, raněné nechali v okolních vsích a pokračovali k hradu Újezd kam jim z Tábora přišel naproti menší ozbrojený oddíl.

Podle střízlivých odhadů stálo proti 400 husitů asi 700 ozbrojenců. V boji padl velitel husitů Břeněk Švihovský a převor johanitů Jindřich z Hradce utrpěl střelnou ránu do nohy, na jejíž následky za několik měsíců zemřel. Žižka v Táboře zůstal tři roky, nakonec znechucen hádkami kněžích odešel k východočeským husitům, kteří si podle vrchu Oreb říkali orebité a po Žižkově smrti sirotci.