Pro média

Stavění máje v Hoslovicích

Na 25. dubna si Muzeum středního Pootaví Strakonice připravilo ve Vodním mlýně v Hoslovicích akci Stavění máje.

Od 10 do 16 hodin jsou pro zájemce připraveny nejrůznější aktivity. V dopoledních hodinách za pomoci návštěvníků ozdobíme májku, kterou kolem 13. hodiny postavíme. Zdobit ji budeme krepovými růžičkami, které naučíme návštěvníky vázat. Na programu jsou i ukázky výroby píšťalek z vrbového proutí, dílna drátování skleněných lahví, v případě pěkného počasí i hrnčířský kruh. Chybět nebude ani pálení čarodějnic a opékání vuřtů, které si budou moci zájemci zakoupit přímo na místě.

Během dne poprvé v tomto roce upečeme chleba a ve 12 a 14 hodin vystoupí Taneční soubor města Sedlice.

Tradičně několikrát spustíme mlýnské kolo a pan mlynář Vás provede po areálu mlýna v rámci komentovaných prohlídek.

Pro děti jsme opět připravili také dílničky (nap. výroba čarodějné masky, malování látkových postaviček a sádry), malování na obličej a dětské vesnické hry (chůdy, káča, míčky).

Vstupné 50/25 Kč, dětské masky čarodějnic zdarma, dospělé masky poloviční vstupné.
Občerstvení zajištěno.
Akce se koná za každého počasí.

 

Vyřizuje:
Mgr. Lucie Kupcová
Propagační a marketingový pracovník
tel.: 380 422 607/734 123 299
e-mail: lucie.kupcova@muzeum-st.cz

Strakonice 14. 4. 2015

 

 

Něco z historie…
Etnografka strakonického muzea Marie Kotlíková doplňuje: „Velikonoce nejsou jen o pomlázce a zdobení vajíček. Do velikonočního období patří i čtyřicetidenní půst, který těmto svátkům předchází a také dalších padesát dnů po Velikonoční neděli. Tudíž sem spadají tajuplné obřady o filipojakubské noci i květnové stavění májů.

V minulosti se 1. května slavil svátek sv. Filipa a sv. Jakuba a odtud pochází i označení filipojakubská noc. Oba světci byli učedníky Ježíše Krista. Sv. Filip byl v Hieropoli ukamenován na kříži a sv. Jakub shozen z hradeb Jeruzaléma a ukamenován, protože odmítl prohlásit Krista za falešného Mesiáše. Smrt těchto apoštolů a mučedníků byla do roku 1969 připomínána 1. května na památku dne, kdy byly jejich ostatky přeneseny do římské basiliky Dvanácti apoštolů. Následně byl reformován liturgický kalendář a proto dnes svátek sv. Filipa a sv. Jakuba připadá na 3. května.

Nesmíme zapomínat ani na staré pohanské zvyky, mezi které patřil u Keltů svátek boha slunečního ohně Bela zvaný beltine, slavený na přelomu dubna a května. Obřadu pravděpodobně předcházelo zhašení všech ohňů a rituální zapálení nového ohně, který si lidé odnesli domů. Kolem ohně se zpívalo, tancovalo a možná přes něj mladí lidé skákali. Na beltine se vztyčoval zdobený kmen, který symbolicky propojoval zemi s nebem. Křesťanství tyto prastaré oslavy potíralo, ale byly tak hluboko zakořeněné, že se je vymýtit nepodařilo a nakonec splynuly s novými tradicemi. Děje se tak dodnes a můžeme si to demonstrovat na jednoduchém příkladu: když jsme se letos dětí o Velikonocích ptali, jestli se bojí čarodějnic – odpovídaly nám, že ne. Ovšem dříve tomu bylo jinak.

Čarodějnic a dalších nečistých sil se bály nejen děti, ale i dospělí lidé. Věřili, že v určitý čas mají větší moc než obvykle. Mezi takové patřila právě noc z 30. dubna na 1. května. V tu dobu se měly slétat čarodějnice, jejichž prostřednictvím prý ďábel uplatňuje svoji moc. Na ochranu před nimi se na návrších zapalovaly ohně, k čemuž se později přidružilo pálení čarodějnic: „Hoř, ohníčku, hoř – všechno zlé umoř!“ Muži a hoši zapalovali u ohňů březová košťata a házeli je do výše.

Na ochranu před čarodějnicemi se stavení kropila svěcenou vodou, před vrata do domu nebo do chléva se pokládaly čerstvě narýpané drny, vysypávaly se cestičky z písku, na dvoře se do země zapichovaly trnité větve nebo vidle. Věřilo se, že síla čarodějnice pomine dřív, než spočítá všechna stébla trávy v drnu nebo zrnka písku a než by se poranila o pichlavé předměty, raději odejde.

Dnes znají čarodějnické propriety už i malé děti. Jistě k tomu přispívají zahraniční filmové produkce, fantasy literatura, virtuální internetové prostředí, média i cenově dostupné kostýmy. Za dob našich babiček by žena takříkajíc nevystrčila nos z domu, kdyby jí někdo označil za čarodějnici. Styděla by se a snažila se takového cejchu urychleně zbavit. Dnes je tomu naopak. Mnozí lidé se veřejně hlásí k čarodějnictví, k čarování, označují sami sebe za čaroděje nebo čarodějnice, praktikují obřady. Někteří tomuto novodobému kultu přizpůsobují svou práci, domov i rodinu. Není proto překvapením, že se o nedávných svátcích koledníkům v ošatce s velikonočními kraslicemi objevovala třeba i vajíčka zvláštně zdobená pavouky, hady a netopýry.

První květen se stal synonymem lásky nejen kvůli Máchovi, ale i pro mnohem starší stavění májů, kterými lidé oslavovali plodivou sílu země v jarním rozpuku. Pohané stavěli máje svým bohyním, objímali je, třásli s nimi a prosili je o mnohé. Veselá, rozkvetlá jarní příroda vybízela k radosti a oslavám v minulosti stejně, jako dnes. Naši předci vztyčovali máj uprostřed návsi. Šlo vždy o vysoký rovný strom, strážného ducha celé obce. Oslavovali svoji máj, zpívali jí, tancovali kolem ní a hlídali, aby jí nikdo nepokácel a neodnesl.

Máje se u nás staví každoročně. Musí to být vždy silné a zdravé stromy. Po úpravách zůstanou odvětvené s oloupanou kůrou a zeleným vrškem. To je okamžik, kdy se práce ujímají dívky a zdobí korunu a věnec z chvojí barevnými stuhami, látkovými i papírovými, někdy také květinami z papíru. Zamilovaní chlapci stavěli menší májky před okny svých vyvolených panen. Tyto máječky byly krásným zosobněním dívky samotné. Pokud žilo v domě několik neprovdaných panen, dostávala nejstarší májku největší a naopak nejmladší májku nejmenší. Velikostně májky kolísaly od ústředních, desítky metrů vysokých, přes několikametrové pod okny, až po metrové březové máječky na lipovém talířku.

Na Strakonicku se stavění májů těší stále velké oblibě, i když ne v původní nezměněné podobě. Technika prostupuje naše lidové tradice, proto se stavění májů někde neobejde bez čtyřkolek a motorových pil, pomoci autojeřábu či kotvícího mechanismu, sponzorských darů, reklamy, reprodukované hudby, mnohde zasahují záchranáři, hasiči i policisté, ti náročnější si objednávají cateringové služby. Průběh stavění májů si lidé fotí a filmují a své výstupy okamžitě sdílejí na sociálních sítích. Velmi často se mění pouze zelený vršek májky a věnec z chvojí. S postupující emancipací můžeme někde vidět, jak ženy pomáhají májku stavět, jinde se muži zapojují do pentlení – často pro legraci i pro urychlení práce.“

Mgr. Marie Kotlíková
Etnograf
tel.: 380 422 609
e-mail: marie.kotlikova@muzeum-st.cz