Muzeum

Ladislav Maria Wagner – Obrazy

Obrazy významného českého umělce.

Výstava obrazů známého českého umělce na strakonickém hradě.

Vernisáž 9. 9. v 17:00 hodin.

 

LADISLAV MARIA WAGNER

Narozen 27. června 1945. Pochází z Jaroměřského rodu malířů, kameníků a sochařů. Odpor rodiny k „dialektickomaterialistickému“ názoru na bytí, předurčuje směr kterým se všichni její členové včetně dětí ubírají na cestě komunistickou realitou.
Zákaz jakéhokoliv vysokoškolského studia v počátku let šedesátých neodvratně deformuje budoucnost umělce. Jeho cesta životem se již od počátku stává odyseou, na které je talent nesnesitelnou zátěží a překážkou, jejíž překonávání znamenalo nakonec i samotnou ztrátu zdraví.
Mimo náročnou práci v ateliéru pracuje na šachtě jako havíř. Pro svůjvrchnosti nevyhovující občanský i výtvarný názor je vězněn a mnohokrát násilně hospitalizován v psychiatrických ústavech. Navzdory k tak ztíženým podmínkám na soustředěnou práci narůstá v sedmdesátých létech dílo, vzbuzující zájem široké veřejnosti.
Zde je i počátek přátelství s malíři Janem Zrzavým, a Ladislavem Placatkou. V Ostravské anabázi je malíř v blízkém kontaktu s básníkem a teoretikem umění Petrem Holým, což dává na vernisážích podnět k protirežimním uměleckým produkcím za podpory herců Miloslava Holuba a Lenky Kucharské. Malíř se setkává s Bohumilem Slánským a Jindřichem Chalupeckým, se kterým až do jeho smrti udržuje korespondenciz Rožmberku nad Vltavou, kam byl režimem odsunut k zapomenutí. I přes značné riziko je ateliér na faře v Rožmberku navštěvován osobnostmi tehdejší České kultury. (J. Kemr, J. Kačer, J. Vyleťal, J. Šalamoun, J. Salamanczuk, P. Poš, E. Zaoralová atd.) Zde paradoxně roste i zájem ciziny o toto odvrhnuté dílo a začíná se zřejmě pomalu formovat i pozdější úspěch zahraničních výstav let devadesátých.
Wagnerova experimentální tvorba je v současnosti známa po celém světě a jeho obrazy jsou součástí mnoha sbírek státních i soukromých.
Mimořádné technické znalosti výtvarných technik a schopnost zasáhnout cíl řešeného výtvarného problému, vzbuzují úctu všude, kam toto rozsáhlé dílo stačilo po 40-ti létech zapírání proniknout. Malíř získává významná ocenění doma i v zahraničí a je čestným členem několika prestižních institucí. V roce 2009 je na čtyři roky jmenován konzulem International classe homme d´art Faubourien.
V současné době malíř žije a pracuje převážně v ústraní Jihočeské vesničky Hajany. Příležitostně tvoří v Sitges u Barcelony a v Paříži.

 

Kolik Vám bylo let , když jste se rozhodl, že budete malířem?
této možnosti nebylo nikdy uvažováno, ta byla naprostou přirozeností, podobně jako u mé dcery. Když vyrůstáte mezi obrazy, barvami a štětci, vidíte stav kumštýřského živobytí jako přirozenost. Jako fakt že dýcháte, jíte, déšť padá shora a nenapadne Vás, že by to mohlo být jinak. Vím, že jsem chvíli jako sedmileté dítě chtěl být pirátem. Ale malujícím pirátem. Dokonce jsem měl nakreslený projekt jak by má pirátská loď s atelierem měla vypadat. Má dcera o hromadu let později, snila o atelieru s ordinací pro psy a kočky. To by snad šlo.

Obdržel jste mnohá významná ocenění jak ve světě, tak doma. Která z nich si ceníte nejvíc?
Někdy mám pocit, že ty různé ceny dostávám proto, že jsem o ně vlastně nikdy nestál. Ocenění člověka potěší, ale není to středobod mého konání. Cíle vidím v sebeuspokojení z práce, tedy když ukončené dílo je co nejblíže k představě a ukojí mou ctižádost. V kritickém a vím že i spravedlivém hodnocení svého díla jsem naštěstí dokonale soběstačný. Vím bezpečně co jsem si uvařil. Odhady co bylo do polívky namícháno, z řad renomovaných teoretiků, mi někdy připadají značně banální a samoúčelné. A přitom se stačí prostě zeptat.

Nejvíce si vážím ocenění které ve výčtu udělených cen chybí a nelze se o něm nikde dočíst. Byl to obdiv k mé práci od člověka který sice už není mezi námi, ale kterého myšlenky jsou právě v oblasti teorie výtvarného umění dodnes katechizmem a vzbuzují ve světě všeobecnou úctu. Tím kritikem je Jindřich Chalupecký.
Jako životní zadostiučinění beru Cenu Evropské unie umění, kde je v přímé souvislosti zápis do Almanachu Evropské kultury a Světového registru umělců v New Yorku.
Z ocenění katalogových je mi velice blízký Francouzský Řád Slunce, který mi byl předán v nádherném přímořském městě Séte na jihu Francie a který pro mě znamenal radost, silný pocit potřebnosti a nezapomenutelné slunce. Pomalu dva tisíce lidí, nám v ten den připravilo nepoznané štěstí. Tam potřebují, ctí krásu a ví že stojí za to žít. Bůh jim v tom pomáhej!

Můžete blíže popsat malířskou techniku, se kterou se může návštěvník výstavy setkat na Vašich obrazech?
Nemohu. Malířská technika kterou lze nazvat – technikou vlastní, je něco co vznikalo nesmírně pomalu, desítky let, za nemalých obětí a dá se to definovat, jako velice těžký porod. Laik asi nepochopí úplný význam této hodnoty. Faktem zůstává, že dar objevu nové techniky má jen málo kumštýřů v dějinách lidské tvorby. Experimenty v konci dvacátého století vydávají sice více plodů, ale jen málokterý kvalitou přežije. Popisovat v mediích techniku, která Vás dělá výjimečným, je přesně totéž, jako dát veřejnosti na známost pod které prkno v domě schováváte spořitelní knížky od svých celoživotních úspor. 

(pro Kulturní týdenník Praha a Blatenské listy J. Štechmilerová 2005)

 

Co pro Tebe znamená malování?
Přesně to, co pro mne znamená dýchat. Zní to sice banálně, ale mnoho strategických bodů v mém životě, bylo nesmírně těžkých a nebýt mých snů, pak zhmotněných do obrazu, skončil bych asi tragicky. Maloval jsem na šachtě, v kriminále, v blázinci, ve smutku, v lásce, ve štěstí, prostě vše bylo definitivní pouze po dialogu s bílou plochou. Přesto jsem procházel údobími, v kterých jsem se snažil vypovědět své vnitřní problémy a touhy i jiným způsobem než jen výtvarně. Miloval jsem a miluji dodnes architekturu. Dělal jsem hudbu, psal jsem povídky, žil poezií. Marně. Vše zůstává, ale malba vítězí. Proces dlouhého trpělivého soustředění v tichu ateliéru, končící zrozením nového obrazu, mi připadá jako hluboký milostný vztah.

Který z kolegů malířů je Ti nejbližší.
Profesně jsem egocentrik.
Srdcem, Barbara Issa Wagnerová, má dcera.
A být bohatým sběratelem, pak Joseph Mallord William Turner.

(Otázky Rycharda Bergmana malíři L. M. Wagnerovi pro publikaci Moderní České umění.)

 

 

Změna programu vyhrazena.